Rod malých, jihoamerických, vysokohorských kaktusů. Vzhledem těla a trnů nejsou příliš zajímavé, jsou ale velmi oblíbené pro své snadné a bohaté kvetení.I přes velký počet taxonů je oblast výskytu rebucií poměrně malá. Jsou to předhoří hlavního hřebene And, vysokohorské oblasti severní, až severozápadní Argentiny a jižní Bolívie, ve výškách od 2 000 do 4 500 m n. m. Vzácně zasahují níže až k 1000 m n. m.Stonky mají různý tvar, mohou být ploše kulovité, kulovité až válcovité, solitérní, dole odnožující nebo až trsovité. Obvyklá velikost je 3 až 8 cm Trny mohou rostlinu zcela zahalovat.Květy jsou poměrně velké, trychtýřovité až široce rozevřené. Mají dlouhou, relativně tenkou trubku. Vyrůstají z boku nebo z báze stonků. Většina druhů je autogamní. Velmi často jsou světle červené až oranžové, dále pak karmínové až fialové, žluté, růžové, bílá barva je vzácná.
Rebutia - většinou spíše polokulovité plošší rostliny, na bázi odnožující.
Aylostera - kulovité, mnohdy mírně protáhlé rostliny. Květy mají ochmýřenou trubku a vyrůstají více na boku rostliny.
Mediolobivia - menší rostliny, často konicky válcovité, trsovitě rostoucí. Mohou připomínat krátké prstíky.
Koncem 20. století dochází v rámci všeobecných slučovacích tendencí v taxonomii ke sloučení do jediného rodu Rebutia.Poslední výzkumy naopak vedou k obnovení rodu Aylostera a samostatnosti dalších rodů.
rebutia flavistyla ( aylostera flavistyla )
rebutia pygmaea ( mediolobivia pygmaea )
Rebutia cardenasiana
rod mexických kaktusů. Botanické jméno je odvozeno z řeckého adjektiva stenos (úzký), což je odkazem na tenká, úzká a početná žebra. Stenocactusy jsou rostliny mající kulovité až krátce válcovité tělo s ostrohrannými tenkými, často zvlněnými a velmi početnými žebry a obvykle samostatně rostoucí. Oboupohlavní květy vykvétají za letních dní. Jsou krátce trychtýřovité až zvonovité a vyrůstají z temene rostliny. Okvětní lístky jsou bílé až krémové, některé až růžovofialové s pestrými červenavým až fialově zbarveným středovým žíháním.Názvosloví tohoto druhu bylo matoucí a sporné. Rod byl donedávna veden pod názvem Echinofossulocactus.
stenocactus erectocentrus ( echinofossulocactus erectocentrus )
Stenocactus multicostatus ( echinofossulocactus multicostatus )
rod kulovitých až válcovitých kaktusů, rostoucí v nižších oblastech Jižní Ameriky. Počet druhů je již přes sto a nadále se zvyšuje. Je oblíben mezi pěstiteli, jméno v řečtině (notos=jižní) znamená označení oblasti rozšíření těchto kaktusů. Stonky jsou velmi rozdílného vzhledu. Mohou být čistě kulovité, stlačeně kulovité až prodlouženě kulovité, někdy ve stáří až sloupkovité. Obvyklá velikost je 5 až 20 cm, větší jsou sloupovité.Obvyklý počet žeber je 7 až 20. Otrnění je většinou jemné, jehlovité až štětinovité.Květy jsou vesměs žluté barvy,vyrůstají v centru až po obvodu temene. Obvyklá velikost je 4 až 8 cm,poupě, květní trubka i plod jsou kryty výraznou vlnou a štětinami. Většina druhů vytváří semena bez opylení druhou rostlinou.
notocactus ottonis (Parodia ottonis)
Notocactus submammulosus var. turecekianus
( Parodia turecekiana )
Eriosyce - největší jihoamerické jako sud veliké kaktusy. Stonek je jednotlivý, až 0,5 m široký a 1 m vysoký. Temeno je pokryto vlnou. Ostrá přímá žebra jsou zakryta dlouhým a silným barevným otrněním. Jsou hnědé až rezavé, šedé, černé. Květy jsou široce rozevřené, relativně drobné, 3 – 4 cm velké, žlutooranžové až červené. Vně jsou porostlé vatou.
Neoporteria - jsou střední, válcovité kaktusy, běžně až 30 cm vysoké. V domovině některé druhy mohou být až 70 cm vysoké. Výrazná žebra jsou přímá. Trny jsou mohutné, dlouhé, často prohlé. Mohou být i velmi početné a velmi dlouhé, tenké až vlasovité, zcela zahalující rostlinu. Barvy jsou různé, bílé, žluté, rezavé, hnědé, šedé, černé. Květy vyrůstají na temeni. Z jedné areoly mohou vyrůst dva i tři květy, což je u kaktusů výjimečné. Jsou protáhlé, s dlouhou trubkou s jen málo chlupy, téměř holou. Okvětní lístky jsou dlouze jazykovité, svítivě červené, fialové, oranžové-květ působí jako vícebarevný. Centrální lístky zůstávají polouzavřené, je to adaptace na opylování kolibříky. Hlavní období růstu a kvetení spadá na podzim.
Cereus - zahrnuje asi 33 druhů vysokých sloupovitých kaktusů z nižších poloh Jižní Ameriky. Je to jeden ze čtyř nejstarších rodů.zahrnuje keřovité i stromovité druhy, často dosahující velké výšky až 15 m. Stonky se větví, mnohdy jsou letorosty odděleny zaškrcením, někdy jsou výrazně modře ojíněné. Nesou 3 až 14 výrazných žeber. Areoly jsou velké, vlnaté, vlasy chybí. Otrnění je spíše řídké a nevýrazné. . Květy jsou velké, s dlouhou trubkou, 9–30 cm dlouhé, obvykle bílé, někdy růžové, fialové, vzácně krémové, žluté, nazelenalé. Květy jsou noční.
opuncie - rod rostlin z čeledi kaktusovité,zahrnuje asi 300 druhů, původem z Ameriky. . Tyto rostliny jsou původem z oblasti rozkládající se od Kanady až po Ohňovou zemi. S cíleným pěstováním se začalo asi před 8 000 až 9 000 lety v centrálním Mexiku. Nejdůležitějším druhem je opuncie mexická, která má 2 formy ( s trny a beztrnnou. Po objevení Ameriky se opuncie rozšířily do ostatních částí světa. Charakteristické je pro ně vytváření těla složeného z mnoha na sebe navazujících článků, nejčastěji plochých. Tím se odlišuje od ostatních kaktusů, které mají těla kulovitá, válcovitá nebo sloupovitá s výrazným centrálním článkem.Nadzemní část je tvořena zdužnatělými články na nichž jsou uspořádány jednotlivé areoly. Z areol vyrůstají nové články nebo generativní orgány květy, plody. Mladé články se používají jako zelenina, či množitelský materiál. Květy jsou soliterní, středně velké, nejčastěji žluté nebo v odstínech červené až fialové.
Schlumbergera a Hatiora - Na závěr krátkého přehledu jen tak pro zajímavost asi dva nejznámější kaktusy vánoční (Schlumbergera) a velikonoční (Hatiora) kaktusy,které vznikly křížením více botanických druhů. Kultivary jsou rozděleny do několika skupin. První hybridy vznikly v 2. polovině 19. století křížením tehdy známých druhů.Moderní hybridy nasazují květy i bez podzimního klidového období a pěstírny je nabízejí nakvetlé celoročně.